„Říká se, že vše začíná a končí v píscích Arrakis“, řekl větrem ošlehaný muž v atreidské zelenočerné uniformě a se sklenkou čpivě zapáchajícího alkoholu pokračoval v rozhovoru se sebou samým „a že prý ty písky nekončí.“ Mocně usrkl. „Blbost!“ Jeho hlas téměř zaduněl vyprázdněným barem. Barman jen tiše utíral sklenku zašpiněnou utěrkou. „Blbost, říkám ti. Ty písky už tam dnes nejsou a kde je celá ta slavná poušť? Není a už nebude. To ti říkám, kamaráde. Ta planeta už vůbec není. Já tam byl a můžeš vzít jed na to, že z ní není nic než pár ožhavených šutrů ve vesmíru. Z celý tý slavný hrdý Arrakis nezbylo víc, než pár zrnek písku.” Rukou roztočil alkohol ve skleničce. “Když už ani ta poušť… tak kdo tu zůstane?” Barman ani na tuhle otázku neznal odpověď. “Zkurvenej život.” Zaklel a jedním mávnutím vyprázdnil sklenici do úst.
Duna online byla první browser hrou, se kterou jsem se v životě setkal. Dnes nebudu mluvit ani psát o tom, jak jsem od ní odešel já. Přeci jen jsem byl jeden z mnoha a mnoha hráčů. Zajímavějším tématem pro mne v této chvíli je, že odešla sama Duna Online.
Když jsem se dozvěděl tuto novinu, a že už je to nějaký ten týden, byl jsem překvapený, jak může skončit hra s tolika hráči a tak jsem vyhledal jednoho z nich a připravil s ním rozhovor o tom, co se v DO dělo. Je mojí přirozeností, že rád konfrontuju pohledy z obou stran a tak jsem se snažil sehnat I člověka , jak se říká, z druhé strany barikády... někoho z adminů. Bohužel admina jsem k rozhovoru nesehnal žádného, jen nepřímé vyjádření několika starých dobrých známých. Rozhodl jsem se proto, nepublikovat rozhovor s daným hráčem, protože jej nemohu konfrontovat a místo toho napíšu svůj názor založený na informacích a výpovědích ostatních.
Podle toho, co jsem se dozvěděl potkalo Dunu to, co jsem pozoroval u jiných her a před čím jsem několikrát varoval. Dalo by se to nazvat morem browser her. Tato ošklivá nemoc začíná drobnými příznaky. Hráči se mají dobře a začnou klást požadavky na fungování hry. Potud je to v pořádku. První chyba se objeví na straně admina a má dvě podoby. Zpravidla buďto se chová arogantně rovnou, nebo se snaží, aby hráči byli spokojeni. Ve smyslu o podané ruce a její následné konzumaci hráči velmi brzy pokládají další a další nároky až dojde k poškození herní rovnováhy a díky neustále stoupající zátěži I nechuť admina do jejich plnění, protože s každým požadavkem se jejich splnitelnost zhoršuje a zhoršuje. Dříve nebo později obě situace proto končí na tichém bitevním poli, kde na jedné straně jsou nespokojení neuznalí hráči a na druhé straně unavení zneuznaní admini kryjící se za štít arogance. Po vzoru spirály se i zde situace neustále zhoršuje do chvíle, kdy jedna skupina začne druhé dělat naschvály. Admini kladou pravidla a omezení, hráči hledají cesty jak je obejít. V konečném důsledku právě zde hra jako taková umírá. Cílem se totiž nestává hru dohrát, ale přežít ji a porazit druhou skupinu, přičemž se obě skupiny často nehezky titulují.
Admini DO evidentně dospěli do stavu, kdy se rozhodli říct poslední NE a než vystavovat svou osobu dalším a dalším byť pouze verbálním útokům, rozhodli se hru ukončit.
Nebudu zde psát, která ze skupin měla větší právo a která chybovala. Faktem je, že právo a povinnosti měly obě a v konečném důsledku i chyby udělaly opět obě. Situace sama o sobě není ani tak zajímavá jako spíše smutná. Myslím, že tady je vhodné místo se tiše zastavit, sejmout klobouk a vzdát hold oběti války, tedy hře samotné.
Kéž je poslední obětí této podivné nemoci….
Poznámka 12.7.2014: Zdá se, že se objevila hra, která chce navázat na tradici Duny Online. Tento projekt je k dnešku uzavřený a je k nalezení na adrese http://dunaonline.cz/