Svítalo a kohout budil okolí. Muž vstal z vyhřátého lože a přistoupil k oknu. Rozhlédl se do kraje a v postupujícím svítání se snažil rozeznat střechy známých stavení. S pohledem upřeným do tmy si natáhl kožené kalhoty, košili a kožený kabátec. Nahmatám přezky a jednu po druhé je dotahoval, aby oděv přilehl těsněji k tělu a zároveň neomezoval v pohybu. Nazul kožené okované boty a sebral tlumok s vybavením, které si připravil předchozí den. Naposledy pohlédl na ženské tělo rýsující se v ustupující temnotě. Hbitě ale téměř neslyšně sešel schody do hlavní místnosti. Uvolnil západku dveří a prošel ven na ulici. Dveře zase přibouchl a přešlápl. Pak přehmátl, nadhodil tlumok na zádech a rázně vykročil cestou ven z města. Večer možná příští den bude u toho, čemu místní říkají dungeon. Kdo ví, co ho čeká uvnitř, ale vlastně to bylo jedno. Už slyšel dost o různých démonech a příšerách číhajících v šeru. A bylo na čase dokázat, kolik pravdy na těch podivných příbězích je.
Tentokrát se mi ve spárech zasekla hra Temnota. Pokoušel jsem se zjistit, jak stará vlastně Temnota je, a podle domény lze usoudit, že této dámě mezi hrami je něco mezi třemi a pěti lety. Léta jí však neubrala na zajímavosti.
Temnota nás vtáhne do dob dávno minulých, kdy se po zemi vedle lidí potulovaly ještě různé další příšerky počínaje obřími pavouky, přes krvavá oka, různé druhy démonů a konče jejich lovci s kapsami sice plnými různých lektvarů a kouzelných svitků, ale skoupými na jakékoliv plnohodnotné platidlo. Jistě, mnozí z vás si nyní řekli, že doposud hra nevykazuje přílišné množství originality. A do určité míry by dotyční měli pravdu. Příjemným překvapením pro mne bylo zpracování.
Po registraci na mne vykoukl seznam různých zabití a znovuoživení, které mi jako nováčkovi neříkaly o nic více, než seznam položek nedělního nákupu. Můj názor na hru se začal utvářet ve chvíli, kdy jsem klikem na tlačítko vyvolal mapu s postavou. Po těch mnoha formulářovkách, které jsem v rámci recenzí v poslední době hrál mi klikací mapa udělala obrovskou radost. A tak jsem neváhal a honil svého hrdinu po městě tak dlouho, až jsem ho úspěšně připravil o celý přidělený čas. Až teprve potom jsem začal zkoumat, co vše vlastně mám k dispozici.
V druhém pohledu jsem odhalil snad veškerou výzbroj této role play gamesky, tedy inventář, stav postavy, seznam kouzel. Po dalších toulkách městem jsem posbíral různé lektvary a další zajímavé předměty a vybaven neochvějnou vírou ve vlastní schopnosti jsem se vydal na lov příšer.
Hledání bludiště jakožto doupěte pro různou havěť mi trvalo relativně dlouho a najít vhodný vchod trvalo ještě déle. A hned kousek od vchodu jsem porazil svou první příšerku. Mé sebevědomí vzrostlo a tak jsem se velmi rychle pustil za krvavým okem, které se mihlo na okraji mého horizontu. A přesně tato příšerka mi vysvětlila, že se mám ještě hodně co učit. A tak jsem po relativně ostrém souboji plném krve, bolestných výkřiků a pití různých lektvarů oživoval svého hrdinu.