Galéra pomalu doklouzala po vlnách k molu. Veslaři seděli na místech držíc zasunutá vesla. Chochol centuriona vlál ve vlahém mořském vánku směrem k přístavišti, kde už stála nastoupená provinční garda v čele se svým centurionem. Námořníci připravovali loď na přistání. Rozkazy létaly vzduchem až nakonec proletělo vzduchem i úvazové lano a muž na molu ho chytil a zručně uvázal k silnému kůlu. Z lodi se vysunulo široké prkno sloužící jako můstek a hned po něm přeběhlo několik členů gardy a postavili se na stráž. Jen několik chvil zapleskaly o můstek kroky v sandálech a na břehu přístavu zašuměl dav. Sám velký tribun vstoupil na půdu provincie...
Již jednou jsem se připravoval na recenzi webovky Římské impérium. Ostatně zmínku o tom najdete v jednom z mých předchozích článků. Můj pokus vyústil do prázdna, protože jsem si vybral spolehlivě nejhorší čas, v tomto případě průběh mezivěku.
A tak jsem se po několika týdnech měsících a pro některé i letech rozhodl, že se pokusím svůj počin opakovat. A protože mezitím bylo zrušeno mé herní konto, začal jsem jako vždy registrací. Hned při registraci si hráč vybírá mapu, já se rozhodl pro mapu 2. Očekával jsem, že na ní bude dynamická hra, zatímco zkostnatělé dlouhodobé hráče jsem předpokládal na mapě 1. Při rozhodování komu propůjčím své bídné schopnosti, jsem si vybral národ kartaginců. Vždy sympatizuji se slabšími proti silnějším a tak Kartágo jako zničená, vypleněná, vykořeněná civilizace byla spíše emotivní než logickou volbou. Pro logické rozhodnutí hráč prakticky nemá dost informací. Byl jsem okamžitě posazen do jediné provincie dosud kontrolované mým národem, posledních několik hráčů neúspěšně bránilo své domovy, ovšem útočníkem nebyla vojska Říma ale korouhev, která nad nimi vlála patřila egyptským faraonům. Než jsem se stihl rozkoukat, byla obrana provincie roznesena na kolech válečných vozů a stal se ze mne bezdomovec. Nepříjemným faktem bylo, že vítězná armáda si své vítězství patřičně vychutnala a tak jsem několik dnů po sobě čelil ztrátě části ekonomiky tak velké, že jsem nebyl schopen ji ani doplňovat tak rychle, jak rychle byla ničena. Zhroucení obrany kolonie tak bylo do určité míry vysvobození. A musím přiznat, že mé pocity byly silně negativní.
Po několika dnech jsem se rozhodl zkusit hru ještě jednou. Tentokrát jsem přijal nabídku Peršanů a vstoupil do jejich řad. Oproti prakticky nulové komunikaci v předchozím případě se situace v nové domovině vyvíjela úplně jinak. Ihned po přijetí mi byla předána pod správu kolonie, kde jsem mohl vybudovat ekonomiku. A hned v sousedství byla další kolonie pod naší vlajkou ovšem bez dozoru, zařídil jsem vše potřebné a vyrazil na lodi do sousedství.
Cesta po moři trvala celý den. Protože přesun mezi koloniemi je možný každých 12 hodin. A vstup z pevniny nebo ostrova na moře se počítá jako jeden tento přesun a tak jsem po 36ti hodinové plavbě stanul na ostrově. Postupně jsem vybudoval města, pole, stáda jako základní prvky ekonomiky. Přidal založil nová města, vybudoval obranný val a povolal do zbraně nějakou tu koloniální obranu. Postavil jsem kamenolom a přístav. Musím přiznat, že jsem přitom vyplenil městské pokladny. Ovšem nutno přiznat, že už samotným převzetím kolonie do správy se mé příjmy zvýšily do obrovských částek a tak jsem tyto kroky dělal s radostí a bez ekonomických problémů.
Bojovou stránku hry jsem absolvoval pouze jednou a to při obraně Kartága, kdy se mých ubohých 11 bojovníků postavilo obrovské egyptské přesile. Zde je nutné upozornit na určitý nedostatek hry. Ačkoliv hráči jsou zvyklí, že jim systém výrazným upozorněním oznamuje, že se něco děje, v případě RI to tak nefunguje, nutno ovšem přiznat, že tato funkcionalita je na seznamu bodů k zapracování, tak snad se toho brzy dočkáme.
Pokud jde o silné stránky RI, je určeno pro teamovou hru a tak je třeba i jednat. Grafické znázornění mapy je opět dobrým prvkem přinášejícím lepší vjem hráče. Určitou dávku národnostního cítění přináší i fakt, že každý národ má jinak zabarvený skin hry.
Slabšími stránkami hry je možnost zničit národ do úplného zničení a samotné zamlčování důležitých změn. A tak na porážku v boji je hráč upozorněn spíše rapidním snížením příjmů a ztrátou jednotek.
Celkově se jedná o hru zdařilou, a pokud se podaří vyřešit drobné návrhové a implementační nedostatky, myslím, že má tato hra dobrou naději vybudovat si svou vlastní velmi dobrou komunitu hráčů.