… aneb rozloučení s DSW
Vešel do místnosti a jeho sen se stal skutečností. Pohotově srazil podpatky k sobě zvedl nataženou ruku a pronesl oslavný pozdrav. Vůdce si ale jeho precizně provedeného pozdravu ani nevšiml. Uvědomil si, že už příliš dlouho stojí a zírá místo toho, aby zaujal předepsanou pozici stráže. Ustoupil stranou do rohu postavil se zády ke zdi, pevně ale bez přehnané síly sevřel samopal a strnul jako socha. Neodvážil se ani pohlédnout směrem, kde kolem stolu pokrytém rozloženými mapami obcházel muž s úzkým knírkem pod nosem. Malý vzrůstem s tváří poznamenanou únavou a starostmi ani nevypadal na donedávna nejmocnějšího muže své země. Kdesi na povrchu zaduněla exploze, nepřítel zřejmě odhalil polohu vlčího doupěte a nyní soustředil do této oblasti útok. Opět zaduněla exploze a po ní další a další. „Buďte v klidu Ribbentroppe. Jejich bomby jsou bezzubé proti tomuto vrcholu německé vojenské architektury. I kdyby na nás Churchill shodil třeba polovinu toho svého sychravého Londýna, nemůže ani na chvilku zastínit německého ducha.“ „Ano Vůdče.“ Pak se Hitler otočil zpět k muži, který seznamoval Vůdce se situací. „Paulus se svými jednotkami byl rozdrcen spojenými armádami rusů přicházejících z východu a britských jednotek ze západu. Cestu na jih mu odřízly americké tanky. Bojoval hrdinně až do poslední chvíle.“ „Ano.“ Malý muž si mnul bradu. „zdá se, že už nikdo nezbývá.“ „Ale Vůdče, obrana této pevnosti nepřítele zastaví.“ „Zastaví. Jistě, já vám věřím Keitele, ale oběma je nám jasné, že ani tento výkvět německého národa nedokáže zastavit tisícinásobnou přesilu, která sem míří.“ Keitel sklonil hlavu, věděl, že muž, který se mu díval do očí má pravdu. „Raedere, díky námořnictvu ale máme stále co říci, je to tak?“ „Ano, můj Vůdče. Zařízení již bylo připraveno ke spuštění. Přesně dle vašeho rozkazu. Váš tajemník má u sebe spouštěcí mechanismus.“ „Pak, zdá se, je asi nejlepší chvíle, aby naše velké Německo, řeklo své poslední slovo. Slovo, kterým přehluší celý svět a rozdrtí všechny své odpůrce. Souhlasíte pánové?“ Přehlédl pohledem přítomné osoby a pak zavolal svého tajemníka „Bormane, přineste to.“ „Ano můj Vůdče.“ Vzápětí zmizel muž v chodbě, aby se po chvíli zase vrátil s kufříkem, který položil na rozložené mapy. „Zde.“ Hitler otevřel kufřík a vyjmul z něj krabičku s páčkou. „Dovolíte, pane?“ Borman připojil zástrčku do připravené zásuvky na stole. „Raedekere?“ „Jen pootočit a stlačit, můj Vůdče.“ Hitler přehmátl rukojeť. „Tak...“ jeho poslední slovo zaniklo v ohlušující explozi, která vynesla do atmosféry katalyzátor a vzápětí druhá exploze zažehla samotný vzduch. Rychlostí zvuku se ohnivá stěna rozšířila na všechny směry a stále sílila, po ní zůstávala jen spálená země pokrytá zesklovatělým povlakem. Stromy, zvěř, lidé, vše spálené na uhel v jediném okamžiku. Nejdříve v Německu, pak v celé Evropě a pak celý svět se změnil ve spálený kus skály plující vesmírem. Bůh prý stvořil zemi za sedm dní. Zničit jej šlo rychleji...
V dnešním článku jsem se rozhodl podělit se se svými dojmy. Již několikrát zde zaznělo, že jsem tvůrce, provozovatel a také admin webovky zvané Deep Space Warriors. Přesnější je označení byl jsem, protože jsem se rozhodl, chvíli po dopsání dalších funkcionalit jako je právě mód WWII, tuto hru zastavit. Nebudu čtenáře nudit osobními ani objektivními důvody, proč se tak stalo, minimálně ne v tomto článku, ale rád bych se podělil o něco jiného. O pohled lidí za scénou...
Situace už dlouho spěla do bodu, kdy bylo nutné přistoupit k rozhodnutí o bytí a nebytí. Ti, co mne znají ví, že jsem se pro záchranu toho projektu snažil udělat maximum. Ale situace se přehoupla přes bod, odkud nebylo návratu a tak jednoho dne přišel den, kdy jsem se rozhodl a oznámil své rozhodnutí. Je zvláštní, jak rychle se takové zprávy šíří. A jak rychle na ně reaguje hráčská komunita. Prakticky ze dne na den se život na hře prakticky zastavil.
Rád bych řekl, že vše proběhlo sice předčasně ale čistě a důstojně. Bohužel nemohu. Zpráva o zastavení a zavření hry se donesla i k uším mých odpůrců, kteří neváhali a ještě si napsali několik jedovatých poznámek na fórum, dokud to ještě jde. A právě tento fakt mne donutil sepsat tento text. Rád bych, aby si hráči uvědomili, co vše znamená provozovat hru.
V první řadě bych rád řekl, že za každou hrou stojí jeden nebo více lidí, kteří, ať se nám to líbí nebo ne, mají právo rozhodnutí o životě a smrti daného projektu, zejména proto, že provoz dané hry zpravidla financují.
V druhé řadě jsou zde lidé, kteří dávají hře nápady a vývoj, nazvěme je tvůrci a vývojáři. Jsou to ti lidé, kteří po večerech sedávají dlouho do noci u tiše svíticích obrazovek a píšou sáhodlouhé zdrojové kódy a leckdy do nich bohužel vkládají i drobné bugy. Tito lidé určují směr jakým se hra bude vyvíjet, snaží se vyslyšet připomínky hráčů a filtrovat je tak, aby lobbisté nezískávali navrch v tom ani v tom směru.
A pak jsou zde admini, tedy lidé starající se o provoz. Tyto identity prochází stav hry, vyhledávají a opravují nesrovnalosti, rovnají spory mezi komunitami, opravují následky chyb a podobných nepříjemností.
A nakonec jsou zde hráči. Pravdou bohužel je, že málokterý z nich si uvědomuje, kolik práce stojí za tím, aby si mohli hrát a často tak všichni výše zmínění sklízejí pouze urážky, narážky a příkrá slova. Málokdy se stane, že by někdo adminovi napsal zprávu „fajn hra, díky“ a přitom si myslím, že každého admina by taková zpráva potěšila. Místo toho, jakákoliv změna, která se hráčům nehodí nebo je omezuje a brání jim, je označovaná za špatnou a patřičně ohodnocena na pokud možno co nejveřejnějším kanálu. A jak jsem nedávno zjistil, tento stav přetrvává i po uzavření projektu samotného.
Myslím, že každý hráč by měl dodržovat řekněme něco jako etiketu. Předně myslím, a věřím, že se mnou budete souhlasit, že hra je od slova hráti a ne od slova házeti špínu, podrážet a podobně. Pokud tedy chci hrát, měl bych hrát podle pravidel ať už psaných nebo morálních. Podvod a sem řadím i zneužití bugu, hru kazí mně i ostatním a proto se k nim neubírám a pokud už tak učiním, musím být připraven na to, že budu po zásluze odměněn nejlépe banánem. Zároveň platí, že pokud hru hrát nechci, tak proste zruším registraci a hrát přestanu. Nevidím jediný rozumný důvod kazit hru ostatním a ztrácet tak čas, když někde jistě je hra, která mi bude vyhovovat více. Internet je přes veškeré snahy i nadále svobodným médiem a tak každý uživatel má svobodnou možnosti výběru. V takovém prostředí opravdu nevidím jediný důvod, proč se ztrapňovat psaním vzkazů, které více než adresátovi, škodí pověsti pisatele...
... a v neposlední řadě bych rád poděkoval všem, kteří i přes to všechno nadále mají chuť, náladu a energii vést své webovky i nadále.